OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Predposledný augustový týždeň bol v Košiciach vysoko kultúrny, priniesol tri koncerty, ktoré sa dali vidieť všetky. Utorkovú last minute akciu s DISCONSOLATE a mexickými INTO SICKNESS som musel vynechať, mrzelo ma to vtedy aj teraz, videozáznamy jasne hovoria o tom, že bolo až nečakane dobre. Sobotňajší AGNOSTIC FRONT už bol na pozdvihnutie nálady potrebný a deň potom ešte túto nádielku zavŕšila porcia talianskej deathmetalovej brutality, dvakrát Sicília, raz Rím.
Veľmi dobre som urobil, že som sa vykašlal na avizovaný začiatok o šiestej večer, pohnúť sa z domu po siedmej bol fakt rozumný nápad, v 777 prebiehala zvukovka a osadenstvo tvorili väčšinou kapely, organizátori z Grindex Promotion a pár ľudí, ktorým u nás tieto žánre ešte niečo hovoria. Dokopy 24 platiacich, to je na KE a nedeľu asi maximum možného.
O ôsmej večer sa do krvavej práce pustili piati rúbači z Palerma alias DYING BREED. Kapela v lete oslávila dva roky existencie a už je aj na šnúre, asi to s tou krízou v Taliansku bude nakoniec menej drsné ako tu v tejto vytunelovanej ríši marazmu. Hudobne išlo o klasickejšie ladený brutal death, trochu starého CANNIBAL CORPSE, trochu DYING FETUS, nejaké tie thrashmetalové postupy, brutálny hlboký vokál a pôsobivo klepúci šialenec za bicími. Napriek krátkej kariére išlo o ostrieľanejšie modely, chlapi mali počuteľne už čo – to odohraté a určite s prehľadom dali dole napr. tých Talianov, čo si tu kedysi u nejakých Vyžírka Booking zacvakali hranie pred BRUJERIA.
Nasledujúci DR.GORE z Ríma boli pre mnohých aj vrcholom večera. Sám som bol dosť zvedavý, klipovka z nového albumu „Viscera“ ma vcelku zostrelila, celý album už menej, hudobne dobrá vec, len na prvé vypočutia možno príliš tradičná či old school. Naživo to ale bola jazda, priamočiary brutálny death metal vo štvorici – vokál/basa, dve gitary, z ktorých jedna občas vokálne vypomohla, a bicman. Priznávam, že nebyť tejto akcie, ani sa o týchto už od roku 2002 fungujúcich mäsiaroch nedozviem, a pritom je to v rámci tohto krvákového štýlu solídna kvalita. Vokalista popri hlbokom growlingu vyludzoval aj miestami trochu „barnesovské“ pig squealy, tuto sa to hodilo, takže fajn. Sympatickým momentom bolo, keď gitarista na diaľku venoval skladbu svojmu čerstvému a prvorodenému synovi. „Doktori“ sa snažili aj vyzvať ľudí k nejakému väčšiemu pohybu, „poďte bližšie, my predsa nehryzieme“, ale márne. Dobré vystúpenie, prinajmenšom ten nový album si vypočujte.
Záver dobrej akcie pre veľmi úzku cieľovú skupinu obstarali ďalší synovia temného Palerma CADAVER MUTILATOR. Tri vlasaté kusy – basák vyzeral skôr ako indián alebo Ross Dolan, spevákovi to pre zmenu už odchádza, dvaja „slušáci“ s gitarami, hudba v štýle brutálneho death metalu z východného pobrežia USA a do toho občasné intrá v sicílskom štýle – miestna hudba, vysoko temperamentné hádky, ktosi príde o kejhák, skrátka takáto idylka. Takisto išli ako píly, majú síce zatiaľ iba jeden veľký album, nováčikmi však rozhodne nie sú. Frontman po „víar Kadaver Mutiľator from Iitaľi“ hrnul kvalitný kanál, vlastne celé ako z albumu, len s neučesanejším (ale počas celej akcie kvalitným) zvukom. Odohrali niečo vyše pol hodinky, k tomu jeden prídavok a mohlo sa ísť domov, vydarený nedeľný večer nezvádzal k dlhšiemu vysedávaniu.
Foto: Alexandra Power
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.